Papež Lev XIV. nás v letošním jubilejním roce zve, abychom si znovu uvědomili, že naděje je zdrojem radosti v každém věku – a zvláště ve stáří, kdy je podepřena zkušenostmi, vírou a dlouhou cestou životem. Bůh podle Písma často povolává staré lidi k důležitému poslání: Abrahama a Sáru, Mojžíše, Zachariáše i Alžbětu. Stáří pro něj není překážkou, ale příležitostí k novému požehnání.
Dnešní společnost však často přehlíží staré lidi, odsouvá je stranou a zanechává je v samotě. Papež proto vybízí k „revoluci vděčnosti a péče“: každá farnost, každé společenství se má stát místem, kde se starší lidé cítí vítaní, potřební a milovaní. Návštěva starého člověka není jen skutkem laskavosti – je to setkání s Kristem, který je přítomen v těch, kdo jsou slabí, osamělí nebo zapomenutí.
Jubileum je časem osvobození – nejen od hříchu, ale i od izolace a lhostejnosti. Křesťanská naděje nás vede k činu, k obnově vztahů mezi generacemi. Mladí potřebují svědectví starších, stejně jako starší čerpají novou sílu z lásky svých blízkých. Naděje se rodí ze vztahu, z modlitby a víry, které přetrvávají i tehdy, když tělo slábne. Všichni jsme svobodní milovat, modlit se a darovat se druhým.
Papež Lev XIV. proto povzbuzuje: zvláště ve stáří vytrvejme v důvěře v Pána. Vytvářejme jednotu v rodinách, modleme se spolu, otevírejme svá srdce těm, kdo jsou v nouzi, a s radostí předávejme dál víru, kterou jsme žili. Tak budeme v každém věku znamením naděje pro druhé i pro svět.
Celé poselství si můžete přečíst zde
