O projektu Zvony míru a pokoje pro Evropu

O projektu Zvony míru a pokoje pro Evropu

Projekt diecéze Rottenburg-Stuttgart za účelem mírového úsilí a usmíření mezi národy se nazývá „Zvony míru a pokoje pro Evropu" a záštity se ujal iniciátor projektu biskup Dr. Gebhard Fürst. Projektu se účastní především farnosti z diecéze RottenburgStuttgart, z Polska a České republiky. Propojené jsou tyto farnosti zvony, jež až do druhé světové války zvonily v katolických farnostech na území současného Polska resp. České republiky, a které se nyní nacházejí v některé z farností biskupství Rottenburg-Stuttgart. Projekt si klade za cíl navrátit tyto historické zvony do původních kostelů, v nichž zvonily až do druhé světové války - přinejmenším tam, kde jsou dnes zapotřebí a kde je k takovému kroku německá farnost připravena. V případě německo-polské spolupráce nese projekt „Zvony míru a pokoje pro Evropu" podtitul „Usmíření mezi Němci a Poláky v procesu" a německo-česká spolupráce je doplněna sloganěm „Prosíme o odpuštění a odpouštíme". Centrálním fundamentem obou těchto kooperačních procesů je dopis polských biskupů určený německým spolubratřím ve funkci, jenž byl - v duchu II. vatikánského koncilu - sepsán v listopadu 1965. Iniciátorem byl kardinál Bolesław Kominek. vratislavský arcibiskup, cenné rady uděloval krakovský arcibiskup Karol Wojtyła, pozdější papež Jan Pavel II., podílel se rovněž kardinál Stefan Wyszyński, primas polský spolu s polským episkopátem. Tento dopis je epocha] ním svědectvím německo-polského usmíření. Na centrálním místě v něm stojí: „Odpouštíme a prosíme o odpuštění " V ústředním motivu zmiňované německo-české spolupráce je na tuto větu odkazováno: „Prosíme o odpuštění a odpouštíme". V polské části projektu bylo přeformulování tohoto citátu vypuštěno a byl adaptován ústřední motiv dopisu pro naši přítomnost: Usmíření mezi národy a naděje na trvale v míru žijící Evropu prostřednictvím společné víry.

Onen z dnešního pohledu prorocký dopis se věnoval zapálení o usmíření a mír mezi Němci a Čechy a Poláky, jež trvalo po desetiletí a trvá dodnes. Nezasažení reálpolitikou a mocenskými bloky tehdejší doby, odvážili se polští biskupové svým německým souvěrcům poslat zprávu vyvěrající z nitra víry, jež v následujících letech a desetiletích popoháněla velké změny. V době svého vzniku způsobil dopis skandál, v neposlední řadě kvůli tomu, že v atmosféře převládajícího strachu a nenávisti mezi Poláky a Němci od konce druhé světové války poprvé opět vyzdvihl prvky společného křesťanského bytí, lásky k bližnímu a usmíření. Avšak dnes, tři desetiletí po pádu železné opony a znovusjednocení Německa, se ukazuje, jak prozíravé toto poselství bylo: „V duchu všekřesťanského porozumění natahujeme své ruce až k Vám v lavicích právě končícího koncilu, odpouštíme a prosíme o odpuštění." Tato věta zakončuje vícestránkový dopis z roku 1965, který bez příkras líčí i to hrozné ve vztahu Němců a Poláků a který ukazuje, že prese všechny hrůzy je společná víra silnější nežli strach, nenávist a rozdělení. A že přesně tato víra přivádí lidi k odpuštění, a nakonec k usmíření.

Tato rozhodná výzva polských biskupů k odpuštění a usmíření se ve skutečnosti stala počátkem pro pohyb zezdola. Přes železnou oponu to lidi táhlo k sobě a navzdory všemožným obtížím se nejprve osamělým průkopníkům, později i celým farnostem a institucím podařilo navázat nosné a solidární kontakty. Těmito svými aktivitami tito lidé ukázali cestu k činům i politikům na obou stranách železné opony. Spolu s pádem železné opony dali v roce 1990 znamení Němcům i čeští biskupové.2 Iniciátor českého dopisu, bývalý pražský arcibiskup František kardinál Tomášek, formuloval výzvu k vzájemnému odpuštění a usmíření. Rozpoznal „znamení doby", jež se projevila v radosti lidí nad ještě nikdy nenastalou. avšak v tomto časem přítomnou evropskou jednotou. Přízeň historické hodiny umožnila po „sametové revoluci" doufat ve společnou evropskou budoucnost v míru.

Převzato z knihy Zvony míru a pokoje pro Evropu, str. 13-14